Na téma rekonstrukce Myslivny bylo v letošních číslech OM popsáno opravdu hodně kvalitního papíru. Pokusím se o shrnutí.
Návrh na přestavbu pro hotelové využití prosazované předminulým vedením města byl podle minulého vedení úplně špatně. Přestavba na bydlení realizovaná podle záměru minulého vedení je podle současného vedení …. chvilka napětí …. také úplně špatně. Takové zvláštní zacyklení. Bohužel, stále se opakující.
Mám návrh. Pojďme se společně radovat, že máme opravený historický objekt na tak cenném místě. Hotel by byl fajn, byty se ale také neztratí. Místo porcelánu zubař? Výborně. Rekonstrukce to byla náročná a tedy drahá. Drahá by totiž byla jakákoli jiná přestavba zchátralého památkového objektu.
Ostrovský dětský filmový a televizní festival je prý chloubou města. Ani si nedovedu představit, kolik je za jeho organizací skryto práce. Celkově jde mimo můj zájem a hodnotit jej nechci, nejsem na to odborník. To, o čem jsem pocítil nezvladatelnou touhu napsat, byla pouze jedna doprovodná akce. Dne 10. 10. 2023 jsem se vracel domů z práce přes Mírové náměstí. A to, co jsem viděl, než jsem s pocitem maximální trapnosti stačil utéct, jsem téměř nemohl rozdýchat. Náměstí slušně zaplněno, hladina hluku z koncertu snesitelná. V tom problém nebyl. Ale, to co se na pódiu odehrávalo, už jako problém vidím. Taková koncentrace nevkusu a blbosti se nedá ani popsat. Kdo šel okolo, viděl. Kdo poslouchal delší dobu, dobře mu tak. Z programu jsem se doma dočetl, že jsem nechtěně zhlédl několik minut koncertu skupiny Maxim Turbulenc.
Raději nechci vědět, koho napadlo kapelu produkující takový odpad pozvat za veřejné peníze na dětský festival. Kdo si ještě v dnešní době myslí, že je-li něco organizováno pro děti, tak na vkusu a kvalitě nezáleží?
Milí programoví pracovníci v kultuře (dnes se vám vznešeně říká dramaturgové). Na tom, co rvete do dětí (i dospělých), záleží. Hodně!
Vladimír Toman