Tak už máme po komunálních volbách. Účast voličů? Opět podprůměrná. Spokojenost s výsledky? Nepotkal jsem nikoho, kdo by byl nadšen. K demokracii ale patří respekt k výsledkům, ať dopadnou jakkoli. A to je prakticky vždy jinak, než by si každý přál.
Musím se přiznat, že od letošního ledna je i pro mne osobně udržení tohoto respektu k výsledkům výrazně těžší, než kdykoli dříve. Ale snažím se. K demokracii ale také patří znalost, koho a proč volím a také co přesně vlastně volím. A tady se zdá, že má hodně lidí se znalostí smyslu komunálních voleb velký problém a to je velmi smutné. Ozývají se hlasy o podvodu, nerespektování výsledků či snad dokonce zradě. A to vše proto, že ten, kdo získal nejvíce hlasů, nesestavuje vládnoucí koalici.
Chápu, že lidé dnes nejsou rádi, když je někdo poučuje. Ale asi je nutné připomenout, že komunální volby nejsou v našem systému přímou volbou starosty, ale poměrnou volbou zastupitelů. Teprve oni volí poté starostu a radu města. Za tím účelem tvoří většinové koalice (kdo byl ve volbách „první“, nemusí mít zdaleka většinu) a zpravidla se dají dohromady lidé, kteří mají k sobě programově a lidsky blíže. To je zcela přirozené a na jejich místě by to udělal každý. Pokud někdo říká, že ne, tak mu nevěřím. Nebo si snad někdo myslí, že je spravedlivější, aby vládla menšina?
Pro lepší pochopení to zkusím ještě jednou sportovní terminologií. Komunální volby nejsou závodem na 100 metrů, kde ten, kdo proběhne cílem první, bere vítězství. Výsledky komunálních voleb pouze určují borce, ze kterých bude sestavena ta nejsilnější štafeta!
Vladimír Toman