Moje první setkání s hazardem

Asi měsíc po sametové revoluci nás pozvali čeští emigranti do Švýcarska, do krásného města Zürichu. Byl to tehdy skutečný kulturní šok navštívit čisté, upravené, spořádané a fungující město. A navíc poprvé mít možnost vidět skutečnou demokracii v praxi. Při našem studentském pobytu si totiž občané Švýcarska v lidovém hlasování rozhodli, že zcela, okamžitě a bez „pardonu“ ukončí činnost všech heren v zemi.

Měli jsme možnost do jedné z nich nakouknout a přišla nám jako luxusní restaurace s vesele si blikajícími bednami. Tehdy nikdo z nás netušil, jaké zlo se skrývá v tomto, pro nás zcela neznámém, odvětví „zábavy“. Shodou okolnosti jsme se poznali s rodinou českých emigrantů, kteří nás hostili a jejich zaměstnáním byl rychlý 24-hodinový servis hracích automatů. A tehdy jsme také poprvé viděli mobilní telefon, vypadal jako diplomatický kufřík a vážil asi tři kila. Díky němu byl technik stále k dosažení, aby žádná z hracích beden „nezahálela“.

Po lidovém plebiscitu se všechny herny v neděli večer zavřely a od pondělí bylo  Švýcarsko „čisté“. Majitel jedné ze sítí heren, který zaměstnával našeho nového známého  emigranta, rychle pochopil tržní příležitost a svého českého zaměstnance vyslal zpět do vlasti. Ten již v půli 90. roku měl, po jednání s tehdejším ministrem financí Klausem, povolení pro provoz heren v Čechách. A tak se herní bedny rychle přesunuly do českých restaurací, hospod i vesnických špeluněk. A započalo závratné bohatnutí mazaných na těmi, kterým není dáno, aby pochopili, že herní automaty vyhrávají zcela a jednoznačně jedním směrem, a to jen jejich majitelům.

Během času se z několika, skutečně jen několika, majitelů sítí heren stala velmi mocná lobby, která ovlivňuje politiku na všech stupních až po ministra financí. Pokud ročně protéká herními „kanály“ průměrně 130 – 150 miliard korun, tak jistě nějaké drobné na lobbování zůstanou. A ne jen na lobbování….

O tom, co všechno působí závislosti gamblerů, rozpady rodin, vztahů, ničení ekonomiky firem, stahování rodin na sociální dno, exekuce a mnoho dalšího nepěkného, byly popsány již celé stohy knih a článků. Kdo chce, jistě najde a má důvod se proti takovému zlu postavit. Kdo toto zlo vidět nechce, má dozajista také ke svému  postoji důvody. Jaké? No, myslím, že nejmoudřejší je se těchto zastánců heren na ně zeptat, aby se jim snad nepodsouvaly nečestné úmysly. Třeba to myslí „upřímně“ a chtějí pro nás „všechny“ jen to nejlepší. Kdo ví ..?

Mgr. Václav Krucký