Navzdory všem argumentům Jana Bureše proti koupi hotelu Myslivna do majetku města, které uvedl v článku v prosincovém OM a které považuji za logické, jsem spíše rád, že město objekt koupilo. Důvod je jednoduchý. Tento historický dům na velmi významném místě v těsném sousedství zámku a parku může být zachráněn. Dalším nevyužíváním a postupným chátráním zde totiž město mělo zaděláno na pěknou ostudu přímo v historickém centru.
V témže čísle si postěžoval „Občan Ostrova“ na netoleranci některých starších lidí, kteří okřikují děti hrající si na hřišti v revitalizovaném vnitrobloku. Toto jednání není ničím novým, s tím jsme se setkali i my, kteří jsme vyrůstali v 60. letech minulého století. Jeden podstatný rozdíl zde ale přece jen je. Dětí je dnes výrazně méně, u starších lidí je tomu naopak. A tím logicky vzrůstá i počet těch nedůtklivých a netolerantních. Je to důsledek problémů hlubokých a celospolečenských, týkajících se katastrofální demografie a ztráty mezigenerační solidarity. Přímo ve městě se s tím asi dá dělat poměrně málo, to je na vážné zamyšlení minimálně na úrovni celostátní. Město by se však mělo zamyslet alespoň nad tím jak učinit samo sebe atraktivnějším v soutěži o „přetahování“ mladých rodin s dětmi.
Když cca před dvěma lety firma odvážející komunální odpad oznámila, že kontejnery musí být v den svozu otevřené, pojali jsme to v našem domě jako šanci. Přestali jsme s tou vysoce otravnou činností, tj. zamykáním. Bohužel se k nám téměř nikdo v okolí nepřidal a v zaplňování našeho stále otevřeného kontejneru je to hodně znát. Doslova přetéká. Občas vidím z okna i velmi slušně oblečené lidi, dokonce dámy, jak si ze sousedství s pytlíčkem odpadu „elegantně“ vykračují k naší nádobě. Já vím, že nějakým apelem na slušnost čecháčkovské uvažování lidí nezměním, byť zamykání kontejnerů je nedůstojné až trapné. Neodpustím si však konstatování, že i z toho, jak se k sobě chováme u popelnic, je zřejmé, že máme k civilizovaným zemím stále daleko.
Vladimír Toman
Napsáno pro OM 01/2016