V poslední době musí mít čtenář Ostrovského měsíčníku dojem, že do něj přispívají stále stejní čtenáři. Mezi ty nejpilnější patří zcela jistě „Květinkový Ostrovan“ Miloslav Liška. Při čtení jeho příspěvků sice záhy ztratíte niť nikoli však dobrou náladu. Přes pozitivní ladění svých článků však dokáže být i velmi kritický.
Články Miloslava Lišky naleznete ZDE
V listopadovém čísle se tak opřel do hnutí Ostrováci.cz. Odsoudil je za „pochmurný“ pohled na naše město, za název a dokonce za černobílé fotografie. Ano, musím se občanům Ostrova konstruktivně a sebekriticky omluvit (jsem totiž autorem oněch šedivých fotografií) za narušení rozjásané předvolební atmosféry, která vznikla zkrášlením města barevnými fotografiemi kandidátů z jiných stran a hnutí.
Ten oranžovomodrý podzim nelze zapomenout. Také jsem si slušně a poctivě zapsal několik nepodbízivých hesel našich tradičních stran, jejichž úspěch si pan Liška pochvaluje. Již začínáme vážně přemýšlet o tom, že příští volební kampaň pojmeme barevně ve stylu hippies a hnutí přejmenujeme na „Ostrovanésúsměvem.cz“. Je dokonce možné, že dojdou-li naplnění vize pana Lišky o požehnaném vládnutí našich velkých stran, nebudeme kandidovat vůbec. V Ostrově se bude dobře žít a opozice tudíž bude zcela zbytečná.
Zcela jinou kapitolu tvoří některé články Ladislava Svitáčka. Poté, co jeho „nepravdy“ o Karlu Schwarzenbergovi vyvrátil pan Alexander Holý (očekával bych také reakci zdejší buňky TOP09), se v říjnu objevil v měsíčníku článek „Případ Soukup“. V něm pan Svitáček popisuje jistě smutný případ zastřeleného pohraničníka a v závěru přirovnává zákaz vstupu do hraničního pásma v totalitní době se zákazem vstupu do zakázaného pásma vojenské základny USA. Já bych si dovolil toto přirovnání poněkud opravit. Situace na našich hranicích se svobodnými státy připomínala nikoli vojenskou základnu ale přísně střežené vězení v USA nebo kdekoli jinde ve světě. Do tohoto vězení zavřel komunistický režim miliony českých a slovenských občanů. Ale podle některých našich spoluobčanů to bylo podle zákona. Co na tom, že zákona zrůdného! Kdo tedy byl skutečným viníkem smrti nejen tohoto nebohého pohraničníka, ale také mnoha lidí toužících po svobodě? Odpověď nechám na čtenáři, kterého pouze žádám o použití jedné lidské vlastnosti, která někdy bolí. Tou vlastností je paměť!
Vladimír Toman
Napsáno pro Ostrovský měsíčník 12/2014