Podle kalendáře je sice ještě zima, ale co chvíli se již vlády ujímají teplé sluneční paprsky a sem tam se už objevuje i nějaký ten kvítek. Kdo by odolal a nevyrazil na malou předjarní procházku ať už do parku, či k Boreckým rybníkům. Anebo jako já, k Ottovu rybníku spíše známému jako staré koupaliště.
Přestože je rybník z části upuštěn, ta malá procházka, ten pohled za to stál. Radost pohledět na slunka svit pomalu mizící za stromy v dáli. Do toho již občas zašvitořil opeřený zpěváček. Příroda dokáže krásná kouzla, co vám dodají radost a energii. My z Ostrova můžeme být jedině rádi, že to máme do přírody tak blízko. Vždyť na všechny směry od Ostrova je to k rybníku, do lesa či hor co by kamenem dohodil.
Jen opravdu škoda, že mé předjarní rozjímání záhy zkalily jiné výhledy. Tu se na mě z trávy usmívá pet lahev, o kousek dál se povaluje igelitový pytlík. Bohužel však u osamocených igelitových sáčků či lahví to neskončilo. Jen kousek od železničního viaduktu si kdosi odložil hromadu suti. Jen o pár desítek metrů dál kdosi věnoval stromům skříň a k tomu pár zelených matrací. Snad že by zajíc či liška potřebovali novou výbavu do nory?
Je opravdu s podivem, že se i dnes kdy máme možnost odvážet odpady zdarma do sběrného dvora, najdou tací, kteří nelení a místo do sběrného dvora zajedou do přírody. Snad se taky jedou kochat pohledy, avšak na závěr své návštěvy zanechají všem ostatním svůj nesmazatelný podpis.
Přeji všem krásné jarní toulání s co nejméně kontrasty.
Ing. Josef Macke
8. 3. 2015
