Naše město se dočkalo dlouho očekávaného otevření důkladně zrekonstruova-ného barokního zámku. Jeho otevření bylo pojato s patřičnou, téměř až barokní, pompézností. Tato památka si to nepochybně zasloužila a město Ostrov se má vskutku čím pochlubit.
V den otevření zámku se mohla veřejnost seznámit také s další opravenou památkou, která je sice faktickou součástí zámku, ale její rekonstrukce probíhala zcela nezávisle a dokonce s jiným dodavatelem stavebních prací. V průběhu onoho slavného dne byl tento skvost poněkud zakryt pódiem, na kterém probíhala hudební vystoupení, z nichž některá byla poměrně bizarní. Dnes již naštěstí pohled není ničím rušen. Ano, jedná se o tzv. Pohledovou zeď, která opticky prodlužuje průčelí zámku směrem severním při pohledu ze zámeckého parku. O její historii, významu a smyslu je možné se dozvědět více ve vynikající knize „Dějiny města Ostrova“. Já bych rád seznámil čtenáře se svými zážitky z její opravy, které jsou díky výjimečnosti tohoto unikátu nezapomenutelné.
Protože jsem měl tu čest podílet se na rekonstrukci jako projektant, měl jsem možnost sledovat celý vývoj až k dokončení. Je třeba říci, že funkce projektanta u této stavby byla poměrně nevýznamná. Spočívala pouze v zapracování výsledků průzkumů, odborných stanovisek do výsledného projektu. Prostor pro vlastní představy byl omezen a zcela podřízen úctě ke kvalitě práce barokních architektů a řemeslníků. Výrazně složitější a náročnější byla vlastní práce zhotovitele stavby. Jeho pracovníci se museli poprat s technologiemi, které i pro ně, přestože mají v oboru rekonstruování a restaurování mnoho zkušeností, nebyly vůbec jednoduché. Stejně důležitá byla role odborného stavebního dozoru, který by pouze s formalistickým přístupem, jenž je dnes na stavbách obvyklý, realizaci vůbec nepomohl.
Pozorovat, jak se provádí různé druhy barokních omítek, bylo pro mne zážitkem. Kromě běžných štukových se pracovalo s omítkami krápníkovými (grottovými), omítkami propichovanými březovými košťaty a také s omítkami iluzívními s proškrábaným a malovaným cihelným zdivem. Obnoveny byly také složitě profilované římsy a pečlivě doplněny plastické architektonické prvky. Bonbónkem na závěr bylo malování iluzívních oken, která výrazně napomáhají výslednému dojmu monumentální barokní kulisy. Prakticky každému dílčímu úkolu předcházela na lešení velmi plodná debata o způsobu jeho provedení za účasti pracovníků památkové péče.
Bylo by nepatřičné, kdybych nejmenoval lidi, kteří mají na výsledku svůj podíl a jejichž jména při slavnostních stříhání pásek zpravidla nezazní. Za Městský úřad v Ostrově stavbě svým kompetentním a vstřícným přístupem napomohli paní Toušová a pánové Šuster a Lupač. Za památkový ústav v Lokti spolupracovali paní Staňková, pan Lokajíček a zejména svými průzkumnými pracemi pan Lubomír Zeman. S obdivem musím zmínit zástupce zhotovitele stavby pana restaurátora Štochla, jeho spolupracovníky a spolupracovnice. Kvalitní výsledek si vůbec nedovedu představit bez přispění stavebního dozoru pana Jiřího Pavlíka, který zúročil zkušenosti ze své restaurátorské praxe.
Práce na projektu začaly ještě za předchozího vedení města a je jen chvályhodné, že nebyl odložen do šuplíku, ale byl dotažen až do realizace. Tedy spolupráce a kontinuita napříč politickým spektrem a tak by to mělo být vždy. Kéž je nám pohledová zeď, jejíž existence nemá vlastně žádný praktický význam, dokladem o smyslu pro krásu a fantazii u lidí, kteří žili v Ostrově dávno před námi. Pevně věřím, že se najdou i prostředky na dokončení parteru tzv. Velkého muže v severní části Pohledové zdi, kde by se mohla odehrávat venkovní kulturní představení, pro které je barokní zahrada dokonalou kulisou. Fantazie? Možná ne.
Vladimír Toman
Napsáno pro Ostrovský měsíčník 08/2014