Na posledním jednání zastupitelstva města Ostrova byl předložen návrh nového Strategického plánu města Ostrova (SPRMO) na roky 2019 – 2028, jehož součásti je i kapitola věnovaná zdravotnictví. Nemohl jsem se bohužel z osobních důvodů zúčastnit pracovního jednání zastupitelstva našeho města k tomuto dokumentu, a tak nyní přináším několik poznámek k tématu.
Historická fotografie z města Lomnice nad Popelkou, kterou byl ve 20. letech 20. století označen vjezd do tohoto města.
Předložený materiál ve své analytické části konstatuje, že poskytovateli zdravotní péče na území našeho města je nemocnice Ostrov (NEMOSPLUS s.r.o.), Karlovarská krajská nemocnice – Nemocnice Karlovy Vary a „Poliklinika Ostrov“ (neexistující organizace), zcela tedy pomíjí další část poskytovatelů, kterými jsou jednotliví lékaři, na jejichž bedrech stojí veškerá péče v ambulantní sféře. Současně se materiál v této části odkazuje na situaci v roce 2016 a nereflektuje skutečnost, že v mezidobí došlo k uzavření několika základních oborů v ostrovské nemocnici – byl zrušen provoz chirurgického oddělení, které poskytuje pouze tzv. „jednodenní chirurgii“, a v této souvislosti není zajištěna nepřetržitá chirurgická péče pro region, který má odhadem 30 tis. obyvatel se zázemím horských oblastí s horší dopravní dostupností především v zimních měsících, skončil provoz gynekologicko – porodnického oddělení a dětského oddělení (a to vše, přestože byla nemocnice dlouhodobě každoročně štědře podporována městem prostřednictvím tzv. obecně prospěšné společnosti Ostrov zdraví). Materiál tedy tím pádem i pomíjí skutečnost, že podstatnou část zrušených služeb museli přebrat jednotliví poskytovatelé ambulantní zdravotních služeb – ať praktičtí lékaři a praktičtí lékaři pro děti a dorost, tak i specialisté.
V materiálech jsem dále nenašel rozbor věkové struktury jednotlivých poskytovatelů zdravotní péče v ambulantní sféře – je nutno si uvědomit, že z praktických lékařů pro dospělé jsou pouze 2 mladší 40 let, všichni ostatní již překročili 50. rok věku a rychle se blíží věku důchodovému (tato situace se týká i okolních obcí, kde je v tuto chvíli jedinou výjimkou Hroznětín). V ostatních oborech (praktičtí lékaři pro děti a dorost, specialisté, stomatologové) není (dle mého povědomí) nikdo, kdy by byl mladší 50 let. Je tedy zřejmé, že situace v dohledné době několika let hrozí katastrofou a zdravotní péče na území našeho města se zhroutí, pokud nedojde k rychlému řešení. V této souvislosti musím konstatovat, že primární odpovědnost zajištění zdravotní péče je současnou právní úpravou dána jednotlivým zdravotním pojišťovnám, nicméně tzv. časová a místní dostupnost (tedy doba dosažitelnosti lékaře) v jednotlivých oborech je dimenzována na velké aglomerace a v našich podmínkách by vedla ke skutečnosti, že zdravotní pojišťovna může zajistit svému klientovi praktického lékaře například v Chebu. Nicméně ani jednotlivé politické orgány obcí a vyšších územních celků (krajů) se nemohou zříci své odpovědnosti, přestože jejich možnosti jsou omezené.
Jak můžeme ke zlepšení situace v našem městě přispět my politici?
V prvé řadě je nezbytné zmapovat situaci ve spektru poskytovaných služeb s rozborem skutečných potřeb – výsledkem by měla být věková struktura poskytovatelů v ambulantní sféře a relevantní požadavky na počet lékařů v jednotlivých oborech potřebných k pokrytí všech oprávněně očekávaných zdravotnických činností (včetně případně přepočtených úvazků v jednotlivých odbornostech). Tato data by měla být podkladem pro jednání politické reprezentace našeho města se zdravotními pojišťovnami a měla by například vést k požadavku na vyhlášení výběrových řízení na jednotlivá místa krajským úřadem.
Současně je nezbytné i predikovat vývoj v souvislosti se stárnutím populace a předpokládat nárůst potřebných kapacit v některých oborech (geriatrie, interna a přidružené obory, ortopedie, rehabilitační péče apod.).
Dále je nutné vytvořit ucelený systém pobídek, které by vedly ke zvýšenému zájmu absolventů lékařských fakult o naše město.
Nemělo by se již opakovat dotování některého zdravotnického zařízení a pomíjení potřeb ostatních poskytovatelů, současně by všechny pobídky (ať finanční či nefinanční) měly být podmíněny uzavřením smlouvy, která bude garantovat závazek příjemce k poskytování požadovaných služeb po určité období (nelze někoho podporovat bez recipročního plnění). Tyto pobídky by měly být směřovány již ke studentům mediciny z našeho města či regionu s vytvořením systému stipendií, dále by měly poskytovat možnost „náborového“ příspěvku pro neatestované i atestované lékaře s podmínkou určité doby provozování praxe v našem městě, příspěvek na vybavení ordinace včetně nákupu nezbytné přístrojové techniky, a to opět se stejným závazkem.
Z nefinančních pobídek lze uvažovat o podpoře formou příznivého pronájmu prostor pro zřízení ordinace, spolupráce při hledání zaměstnání pro partnera daného lékaře, zajištění nájemního bydlení v městském bytě, eventuálně podporou vybudování vlastního bydlení apod.
Tato opatření musí být jedním ze stěžejních úkolů pro nadcházející volební období, neboť čas pro jejich realizaci se v kontextu demografického vývoje lékařů a zdravotnických pracovníků predikovaným ÚZIS pro období po roce 2020 výrazně krátí a již zítra může být pozdě. Měla by být současně realizována formou komplexního systému jednotlivých pobídek, souběžně je nutné nastavit i jednoznačná pravidla jejich čerpání a vyčlenit dostatečné finanční prostředky z rozpočtu města na jejich provádění.
A tak tedy do nastartování změn „Jezděte pomalu – v naší obci není nemocnice“.
Petr Pavelka
Ostrovaci.cz